Děcka, vzpamatujte se!

13. září 2016 v 22:22 | 00 |  Články
Název článku může znít trochu ofenzivně, ale myslím to jen v dobrém. V poslední době se stále více setkávám s lidmi, většinou hodně mladými, kteří si svůj život úmyslně ničí nejrůznějšími doměnkami a vytvářejí si tak své vlastní, srdceryvné drama, které jim ale ve výsledku nepřinese nic než zbytečnou bolest a citové strádání.

Výsledek obrázku pro teenage girl stupidity

Co si představíte když uslyšíte tyto pojmy - deprese, anorexie, ADHD, porucha osobnosti, schizofrenie? Většinu z vás tato slova vyděsí, nejste si jistí jejich významem a nelíbí se vám ta negativní energie, která z nich vyzařuje. A je k tomu dost dobrý důvod. Tyhle nemoci nejsou nic hezkého, nic produktivního a už vůbec ne něco, co by jste si přáli prožít. Pokud opravdu víte, co obnášejí. V dnešní době je všeobecné povědomí o psychických nemocech na strašné úrovni. Lidé možná znají pojmy, ale jejich význam jim uniká nebo hůř si ho vykládají úplně jinak. Například "depka" se v naší společnosti stala běžným jevem. Naprostá většina nezasvědcených si myslí, že se jedná o depresi. O ostatních nemocech ani nemluvě.

Společnost se je naučila zlehčovat, podceňovat nebo záměrně ignorovat. Skutečně nemocní lidé jsou odsuzováni, musí trpět nejrůznější posměšky, urážky a nepochopení ze strany svých blízkých a dokonce lékařů. Potom je úplně jasné, že vaše nejvroucnější přání po tom všem bude jen být prostě zase "normální", hodný lásky a pochopení od druhých. Být schopný fungovat v takto nastaveném světě. Jenže přání jsou pořád jen přání, která se v tomto případě málokdy stanou skutečností.
Většina z nás vlastně nechce měnit svou osobnost nebo způsob života, ale naše okolí nám nedovolí být takoví jací jsme. Budou nás litovat, stranit se nás, nenávidět a nakonec opouštět. To je kříž, který nese každý psychicky nemocný člověk. Samozřejmě jsou zde hranice, které bysme ani my neměli překračovat, ale dalším problémem je, že spousta lidí o nás smýšlí jako o šílencích nebezpečných pro společnost. Takoví lidé sice existují, ale o ty je postaráno ve speciálních zařízeních, tudíž je naprostá hloupost je spojovat s lidmi, kteří dokáží běžně fungovat jako ostatní, jen s většími obtížemi.

Co mě asi nejvíce zaráží je, že když už se konečně začalo více mluvit o psychických nemocech, začala toho velká spousta lidí využívat. Od svých kamarádů a známých slýchám, že u sebe pozorují příznaky deprese, úzkostných poruch, maniodeprese, schizofrenie apod. Vím, že do hlavy nikomu vidět nemůžu, ale pokud někoho dobře znáte, tak to poznáte. Začalo to tím, že někde slyšeli, že při depresi nemůžete moc spát. Dotyčný zrovna dva dny nemohl usnout - následuje horečnaté hledání informací na internetu. Z toho usoudí, že určitě trpí depresí. Je o tom natolik přesvědčený, že se začne chovat depresivně. Poslouchá smutnou hudbu, nesměje se, stěžuje si na úzkost a ztrátu chuti k jídlu. Zkrátka si to všechno záměrně vsugeruje tak, že tomu začne sám věřit. Opravdu se snaží si depresi přivodit. Ale proč?

Výsledek obrázku pro emo girls cry
Taková trochu WTF fotka. Lidé s depresí se takhle nefotí.


Většinou jde o snahu přilákat na sebe pozornost, starost druhých lidí nebo prostě jen přehnaná reakce na určitý druh stresu. Záměrné vyhledávání a zhoršování "deprese", není skutečná nemoc. Je to paranoia. Lidé to dělají, aby si zajistili pozornost, lítost druhých, snaží se být zajímaví.
Člověk trpící skutečnou depresí se nechlubí návštěvami u psychiatra, nechvástá se tím kolik bere léků a už vůbec o tom nemluví na veřejnosti.
Jsem tak vytočená, když poslouchám některé pubertální 15leté holky, které mají "depresi" z toho, že jim rodiče místo Iphonu za 15 000Kč koupili Samsung za 8 000kč. Nebo holky, které při 40 kg na výšku 170 cm pláčou nad svými "špeky". Je mi líto, že si někdo dobrovolně ničí život simulací něčeho, co by se jich ani nemuselo týkat. Kolik z nás se dostalo do depresivní nálady jenom proto, že si naschvál v hlavě přehrával smutné okamžiky nebo sledoval depresivní filmy? Tohle není sradna, není to cool.
Budete se snažit předstírat depresi, pak přijde ten okamžik zklamání. Zjistíte, že nikoho nezajímá, že je vám zle. Bude vás to mrzet a nakonec se do té deprese opravdu dostanete ani nebudete vědět. Z vlastní zkušenosti vím, že nikoho nezajímá vaše psychické strádání ať už je skutečné nebo fingované. Vaši blízcí možná chvíli přimhouří oči ale ve finále se k vám otočí zády začnou vám vyčítat vše, co uděláte. Budou vás potápět a nakonec si uvědomíte, že jediný na koho se můžete spolehnout a hledat u něj útěchu jste jen vy sami.

Proto prosím, nezahrávejte si s ohněm a vykašlete se na pročítání diagnóz na internetu a doměnek. Jedna moje kamarádka si vsugerovala, že á schizofrenii, i když žádné její příznaky neprojevuje. Teď je z ní troska. Nemyslí na nic jinéh než na nemoc, kterou nemá. Z předstírání se stane přesvědčení a pak už zbývá jen krůček ke skutečnému problému. Nechtějte zažít ten pocit, kdy sedíte před svým psychiatrem s diagnózou v ruce, a přejete si, aby to všechno byl jenom sen...

5sos, grunge, and quote image


Samozřejmě netvrdím, že všichni teenageri to jenom předstírají, já sama mám 19 let. Bohužel už v tomhle věku jsem ale obdařena četným seznamem diagnóz a hrdá na to určitě nejsem.

Pokud nevěříte, že tohle lidi opravdu dělají tak se koukněte na tuhle stránku: http://www.wikihow.com/Act-Depressed
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lotty Lytton Lotty Lytton | Web | 15. září 2016 v 17:26 | Reagovat

Já se naštěstí s depresemi ve svém okolí moc nesetkávám. Ale tak nějak mám pocit, že pokud někdo skutečně trpí depresemi, tak to okolí strašně dlouho vůbec nepozná, protože se to ten dotyčný snaží před světem "schovat".

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama