Do I even exist?

19. září 2016 v 19:51 | 00
Dnešní den ve škole pro mě byl jeden velký horor. Celý den pršelo a byla zima. Nenávidím pondělky, protože musíme přecházet do tělocvičky, která je zhruba půl km od školy. Vždycky jdu sama a sleduju skupinky děcek z naší třídy. Nikdo se ke mě nikdy nepřipojí, zkoušela jsem se k nim přidat, ale vždycky mě celkem tvrdě odpálkovali. Tak radši chodím sama. Ve třídě si mě většinou nikdo nevšímá, nereagují na to co říkám nebo jak se chovám. Dneska mi jeden spolužák, se kterým sem tam prohodím i slovo v dobrém, řekl, že to pro mě musí být těžké, když mě celá naše třída nesnáší a pomlouvají mě. Nějak jsem v tu chvíli nechápala o čem to mluví. Myslela jsem, že si mě prostě nevšímají, protože jsem nevýrazná, ale nikdy jsem neslyšela, že by mě pomlouvali nebo mě neměli rádi. No pravda je taková, že si o mě myslí, že jsem "divná, ujetá, totálně mimo, pomalá a hloupá". To jsem si vyslechla od několika lidí, kteří mě vě třídě trochu berou. Nenapadlo mě, že mě až tak nesnáší skoro celá třída. Už chápu proč se mi vyhýbají a ignorují mě. Měla jsem pocit, že jen neví jak se mnou mluvit, ale oni to dělají naschvál. Asi je to kvůli mému přístupu. Vůbec se nezajímám o to, co se děje ve třídě a často jsem kvůli práškům úplně mimo. Jenže to oni samozřejmě neví.

Dneska jsem už ale vybuchla. Asi 5 minut jsem se snažila něco říct jedné spolužačce, ale ona mě úplně ignorovala a její kamarádky naschvál mluvily dál i když viděly, že se snažím mluvit. Vytočilo mě to tak, že jsem se jich nahlas před celou třídou zeptala, jestli jim dělá dobře předstírat, že neexistuju a skákat mi do řeči. Odpověděly, že mě jenom neslyšely. Samozřejmě. Sedla jsem si do zadní lavice a dala si sluchátka.
Vím, že je hloupé se tím zabývat. Ale docela to bolí. Když vás celá vaše třída přehlíží, pomlouvá, celý den trávíte sami v lavici. Nikdo se vás nezeptá, co jste dostali z testu nebo jak se máte. Nikdo si k vám nesedne na obědě nebo se k vám nepřidá na ceste do tělocvičny. Jsem jako vzduch. Možná prostě nejsem stvořená pro to, aby mě lidi vnímali. To, že jsem většinu času mimo realitu není moje chyba. Není to něco, co jsem si přála.
Teď, když jsem se dozvěděla, co si o mě myslí už nemám chuť napravovat vztahy. Nemám si s nimi co říct, prostě ten poslední rok nějak doklepu a pak už snad bude všechno lepší. Myslela jsem, že to bude jednodušší, ale samota opravdu bolí...

sad, alone, and dark image
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama