Zamyšlení: produktivní život?

15. září 2016 v 23:50 | 00 |  Články
V poslední době jsem začala vnímat to množství článků na téma "Jak žít co nejproduktivněji", kterými jsou zahlceny nejrůznější blogy, weby, časopisy a dokoce samotné knihy. Předtím jsem si toho tolik nevšímala, řekněme, že jsem měla jiné starosti. Samozřejmě i já občas klikla na článek s tímto obsahem, sem tam se pozastavila nad tím, o co se to tady v tom životě vlastně pokouším, ale po čase mi tyhle myšlenky byly spíš na obtíž.


Výsledek obrázku pro life meaning
Tohle mnou úmyslně zapovězené téma ve mě otevřel můj bratr. Je to 26letý, krásný kluk, který už v tomhle věku vydělává nemalé peníze a žije si jako v bavlnce. Police má nacpané Bryanem Tracym a Robertem Kiosakim - pro představu jsou to knihy o tom, jak se naučit být úspěšnější, mít více peněz, těžit na ostatních lidech a umět se co nejlépe přetvařovat. "Bohatý táta, chudý táta" od Kiosakiho je bráchova bible. Jeho nej seriály jsou Kravaťáci a House of Cards.

Z počátku jsem ho v takovém sebevzdělávání podporovala, byla jsem ráda, že se chce mít lépe a pracuje na svém osobním rozvoji. Jenže z osobního rozvoje postupně přešel k čistému materialismu, už se nezabývá svou povahou nebo charakterem, ale hlavně tím, jak mít to nejlepší společenské postavení, nejluxusnější auto a milion na kontě.
Ale nezůstala jsem u pouhé starosti proto, že můj milovaný bratr se teď dostal do mrtvého bodu, věci neběží podle jeho plánu z čehož je mírně řečeno frustrovaný. Svůj vztek a zklamání si občas mimoděk vylije na matce nebo na mě a je pravda, že já jsem k tomu jako stvořená,protože narozdíl od něj já netrávím celé dny nejakou produktivní činností. Místo Tracyho mám doma klasickou literaturu a poezii a to, jestli mám luxusní věci je mi úplně jedno. Víte proč? Protože jedinou mojí starostí, která mi bere veškerou energii je vůbec přežít. Nemám v hlavě prostor pro myšlenky na budoucnost, na hodnotu svého času, na peníze apod. Mě zajímá jen jak přežiju další den, jak zvládnu další ataku, jak se ovládnout, když se mi chce vyskočit z okna uprostřed vyučování. Zkrátka můj smysl života je "být normální".

Výsledek obrázku pro personal growth

Jistě, tohle je pro něj samozřejmost. Dokonce to ani nemusí řešit. Jeho největším problémem je zklamání a smutek z toho, že věci neběží podle plánu. Rozumím tomu, co prožívá a říkám si, proč si tím vlastně musel projít? Společnost nás nabádá abychom byli co nejlepší, vynikali v mnoha oborech, byli všestranní, k tomu atraktivní a s příjemným vystupováním. Měřítkem dnešních hodnot jsou hlavně peníze a vzhled. Můj bratr se snaží dostat do téhle pozice - možná z pomsty na těch, kteří mu tvrdili, že nic nedokáže nebo prostě jen proto, že neví jak jinak by si dokázal svou vlastní hodnotu.
Postupem času ale ztrácí svoji původní osobnost, je zahořklejší, výbušnější a mírně povrchní.



Snaží se mi pomoct svým způsobem tak, že mi vyčítá můj způsob života. Nelíbí se mu, že mám věčně špatnou náladu, často pláču, nemám žádné ambice ani dlouhodobý koníček. Nedokážu fungovat mezi lidmi a jsem často hrozně emocionální. Je naštvaný, že mrhám svým talentem k jazykům, literatuře a umění.
Nedokáže si představit, že moje hodnoty jsou naprosto odlišné od těch jeho. Peníze, luxus, vyšší společnost a prestiž mě šťastnou neudělají. Je mi líto, že on takhle přemýšlí. Přála bych si aby to byl zase ten starší brácha, který si se mnou hrál, pomáhal mi a vyslechl mě kdykoliv bylo třeba. Teď je ze mě zklamaný, protože věří, že příznaky BPD je lehké dostat pod kontrolu.

Výsledek obrázku pro survive day

Mrzí mě, že je ze mě zklamaný i když vím, že mě má hodně rád. Ani nezkouším mu svoje motivy vysvětlovat, ale několikrát jsem se ho snažila navést správným směrem. Pokoušela jsem se mu vysvětlit, že peníze jsou jenom prostředky, ne smysl života, že se jeho charakte pomalu kazí, když se příliš soustředí na materiální hodnoty. Odpovídá mi jen vyhýbavě.
Můj bratr je neskutečně hodný, laskavý člověk, který celý život pomáhal a naslouchal druhým lidem. To se mu samozřejmě vymstilo a on se po tolika ranách do zad změnil. Jakmile vás zdradí blízký člověk, část vaší osobnosti jakoby zkrystalizuje, stane se tvrdou a studenou jako led. Bojím se, že brzy mi z mého bratra zbude jen bezcharakterní materiálně založená fiflena.
Není přece důležité jestli se budeme dívat na sitcom nebo naučný dokument, není důležité, že celé dny neděláme nic produktivního. Že ani celý náš život nespěje k nějakému účelu. Nikde přece není napsané, že musíme žít proto, abychom něco vytvořili. Je to jen na nás.
Někteří lidé denně bojují sami se sebou, jsou šťastní jen z toho, že mají klidné místo ke spánku, člověka k povídání, oblíbenou knihu ke čtení. VŠECHNO NEMUSÍ MÍT NĚJAKÝ ÚČEL, ANI ŽIVOT. Proto nejsem frustrovaná z toho, že jsem celou střední jen tak proplula, nenašla si žádné kamarády a ani neudělala pokrok v malování nebo psaní. Jsem prostě budižkničemu, ale mě to takhle vyhovuje. Být produktivní mě stresuje, je to moc povinností naráz, které mi ve finále nic kromě totální vyčerpanosti nepřinesou. Byla bych moc ráda, kdyby i můj bráška pochopil, že sláva a peníze jsou jed pro lidskou duši. Snad brzy pochopí a uvědomí si, že to, co opravdu v životě chce není jenom být bohatý.

Výsledek obrázku pro life meaning


Takže co se týče článků "Jak být úspěšný/ produktivní" - možná obsahují uřitené rady a tipy, jenže neměla by se z toho stát posedlost. Pokud trpíte nízkým sebevědomím, tak máte sklony k perfekcionismu - ten vás může zavést až do pekel. Proto pozor na přehnanou snahu o dokonalost, když byste energii měli investovat spíše někde jinde -například, jak přežít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baryn Baryn | Web | 17. září 2016 v 21:35 | Reagovat

Myslím, že ti rozumím ... Paradoxně, já byla takovýhle hnusný materialista někdy v patnácti letech. Našla si brigádu, dokázala se na ní vyhrabat až nejvýš a nevadilo mi při tom pošlapat ostatní a dostat se co nejdál na úkor jiných. Byla jsem sama, ale považovala jsem to prostě za znak úspěchu ... A pak jsem se - někdy asi před maturitou, možná z toho stresu :D - probrala. Možná teď nemám tolik peněz, ale protože se nebojím zkoušet nové věci, které ani nemusí nést automaticky úspěch nebo výdělek, mám pocit, že konečně žiju. :) Člověk by se neměl nutit do přehnané produktivity, která by ubíjela jeho přirozenost. Zjistila jsem, že jako malá jsem měla vážně talent na psaní a kreslení a kvůli honu za penězi jsem se přestala rozvíjet, tak se k tomu postupně vracím ... a jsem ráda, že ty se od toho neodvracíš. :) Je mi líto, že tě tvůj bratr nechápe. Takový člověk považuje vše, z čeho nemáš zisk, za zbytečné ... ale nic není zbytečné.

2 Lotty Lytton Lotty Lytton | Web | 23. září 2016 v 1:09 | Reagovat

Hm...nemohlo by pomoci kdybys bratrovi dala tenhle článek přečíst?

Já často chci někomu z mého okolí něco říct, ale jednoduše mi to nejde, nebo mám pocit, že nemůžu. Nebo nevím jak bych mu to řekla aby mě pochopil.
A pak o tom třeba napíšu na blog nebo jinam, protože mě to tíží. A jelikož jsem anonymní, tak mi kolikrát přijde, že kdybych to tomu člověku dokázala říct, tak jak jsem to dokázala napsat jiným lidem, že by to třeba pochopil.

Stejně jako tady. Přijde mi, že ten článek krásně vystihuje tvůj pohled na bratra a na to, co děláš.

...a já sice radím, ale sama jsem nikdy žádný podobný článek svým blízkým přečíst nedala.

3 mybpd mybpd | E-mail | Web | 27. září 2016 v 20:50 | Reagovat

[2]: Je to dobrý nápad, dát mu to přečíst. Ale myslím, že by určitě poznal, kdo to napsal. Zná můj styl psaní skrz naskrz. Hned by mu došlo, co se mu snažím říct, ale odpověděl by něco ve smyslu "Neboj sestro, já se o sebe umím postarat sám." nebo "Tak promiň, že nechci skončit jako dělník ve fabrice za minimální plat a každý večer sedět v hospodě s vesnickýma balíkama a nadávat na to, jak je ke mě svět nespravedlivý." Má prostě svoji hlavu, ale chápu jeho důvody.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama