Dnešní emoční krize

7. listopadu 2016 v 21:23 | 00 |  My diary
Dnešek byl pro mě jako noční můra. Ráno jsem zaspala, do školy přijela až na poslední 3 hodiny a pak jela zase na otočku na kontrolu k psychiatrovi. Doktor mi opět řekl, že za všechny moje problémy můžou prášky, které mi předepisuje. Jenže já jsem ty léky kdysi vysadila a cítila jsem se půl roku úplně stejně jako když jsem je brala. Teď je zase beru, jen pro případ, ale moje potíže se spíše zhoršují. Řekl mi, že sníží dávku, aby jsme se vyhnuli přílišné emoční oploštělsti a problémům se soustředěním. Jenže já emoční opolštělostí trpím méně než bouřlivými záchvaty. Zrovna dneska večer se mi stala taková příhoda.

Můj spolužák mi napsal na fb něco jako tohle "Co jsi to ty kozo zase vymýšlíš?" Naprosto jsem nepochopila, co tím myslí, tak jsem se ho zeptala. Řekl mi, že jim prý jedna učitelka řekla, že jsem si za ní přišla stěžovat, že nemám nikoho do dvojice na plánovanný výlet do divadla a že se se mnou nikdo nebaví apod. Všech 5 lidí, kterým to řekla s ní naprosto souhlasí a moje snaha jim vysvětlit, že to je nějaký omyl je marná. Takže se se mnou ve třídě konečně začalo bavit pár lidí a je to rázem všechno na nic, protože jsem si "prý stěžovala učitelce, že mě nikdo nemá rád."

Začal mi vyčítat, že dělám, jako by mě všichni odkopli apod. Asi není těžké představit si, jak jsem na to reagovala. Byla jsem ráda, že ta konverzace proběhla jen po fb, protože jsem chytla šílený záchvat pláče a zoufalství.Volala jsem i mamce, ale ta mi to típla s tím, že jí mám zavolat až nebudu ožralá. Chápete to? Myslela si, že jsem opilá! Moje kamarádka z dětství, která s emnou ve třídě sedí mi na to řekla tohle " Je možné, že jsi jí to řekla, ale nevíš o tom. To je u tebe normální." Jak normální? Mám snad začínajícího alzheimra nebo demenci, že si ani nepamatuju, co jsem řekla? Připadám si hrozně zmateně. Už si ani nejsem jistá, jestli mám pravdu já nebo oni.

Asi po hodině jsem se uklidnila a snažím se nějak to pochopit. Ani nevím, jestli se té učitelky na to mám ptát. Ale pořád jsem otřesená z toho, že mi nikdo nechtěl věřit. Ani moje kámoška, která mě zná 15 let mi řekla, že jsem to beztak udělala. A proč vlastně tolik řeším, co si o mě myslí? Z toho, co předvedli je jasné, že jim na mě ani trochu nezáleží. Připadám si jako blázen, který tvrdí, že vidí mimozemšťany a všichni už jsou na to trak zvyklí, že už si s tím nelámou hlavu. Myslím, že kdybych se teď sebrala a prostě odjela, tak po mě všichni akorát ječí, že zase dělám scény. Ale jak z tohohle ven, když cokoliv, co udělám je hysterie?? Popravdě jsem tak zmatená, že ani nevím, jestli tenhle článek dává smysl.


boy, art, and drawing image
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baryn Baryn | Web | 20. listopadu 2016 v 21:36 | Reagovat

Podle mě vážně něco není v pořádku s tou učitelkou. Věřila bych, že kecá, ať už je její záměr jakýkoliv ... Dost možná chtěla nějak pomoct,a bys víc zapadla. Těžko říct, učitelé mají podivné vnímání toho, co se v jejich třídě děje. Třeba chtěla,a by se někdo dobrovolně k tobě na ten výlet přihlásil. Asi není schopná tě brát jako někoho, kdo přeci jen sám od sebe po čase zapadne, tak se do toho trapně sama vložila. Mrzí mě, že ti s tím způsobila takové problémy. Spolužáci taky dokážou být pěkně tupí. Ovšem reakce maminky a kamarádky mě dostala nejvíc. Já chápu, že pro mamku to asi není nejjednodušší, když má dítě na práškách, ale to fakt neznamená, že se k tobě může chovat jak macecha k Popelce. Je to taková škoda. A přitom nějaké porozumění, popovídání si v klidu, by mohlo být i zajímavé a příjemné řešení.

Já být tebou prášků se zbavím. Sice tedy pomalu, ať to není šok ráz naráz, ale zbavit se jich mi přijde jako rozumné řešení. Zvlášť jetsli se ti to stejně zhoršuje. Nebo zhoršovalo.
Jak se ti vlastně daří teď? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama