Náladovost lvl 90000

4. března 2017 v 22:18 | 00 |  My diary
Právě se nacházím ve velmi složité situaci, tedy pro hraničáře. Není nic horšího než stres a nervozita z nějaké velké události, u mě je to teď maturita. Ale může to být cokoliv co nějakým způsobem vaši emoční stabilitu, negativně i pozitivně. Událost může být klidně radostná, ale stejně vám to způsobí problémy. Cítím se teď tak hrozně nestabilní - nálady mi lítají nahoru a dolů jak na horské dráze. Dneska jsem celý den neskutečně podrážděná, nešťastná, naštvaná, znuděná...asi celé negativní emoční spektrum naráz. Je mi hrozně, ale nevím proč. Jely jsme s mamkou na nedalekou farmu podívat se jak to tam vypadá a jen tak se projít. Celou dobu jsem myslela, že mě z mamky trefí šlak. Pořád mě neskutečně štvala. Nejdříve do mě rýpala, protože jsem nechtěla sníst její jídlo (moc dobře vím, že knedlíky nejím), pak ani nevěděla, kde ta farma je (nezjistila si to) a nakonec do mě pořád jela kvůli mojí náladě. Už jsem to nevydržela a vyjela jsem po ní, že už mě to nebaví a aby mě už sakra nechala být. Pak jsem chodila po baráku a nadávala sprostě na všechno co se pohlo. Bože, jak já si to uvědomovala a chtěla přestat, ale nešlo to. Prostě jsem pokračovala a nadávala, spílala, stěžovala si. Tohle je naprosto hrozné. Říkáte věci, které říkat nechcete, ale ústa vám jedou na plno a ne a ne zastavit. Pak se nedivím, že se mnou nikdo nevydrží.
Jsem naštvaná i na sebe, ne jen na lidi kolem. Nejraději bych si vztekem vytrhala všechny vlasy. Jenže proč? To fakt nevím. Taková nádhera to je být hraniční.
V poslední době mě taky trápí jedna věc. Začal mi psát jeden kluk, kterému jsem někdě v opilosti dala malou pusu. Ale dokonce jsem si ho zapamatovala a byl mi sympatický. Pořád mi od té doby psal a teď mě pozval ven. Nakonec jsem souhlasila. Jenže teď si říkám, že jsem ho měla odmítnout. Tomuhle jde vyloženě o vztah a toho já nejsem schopná. Jestli se sblížíme, tak po mě určitě bude chtít intimnosti a to já nesnesu. Myslím, že o tom, jak to mám já osobně se sexem a intimnostmi napíšu článek, protože je to na více než pár souvětí. Každopádně se cítím totálně bombardovaná ze všech stran, nejradši bych se sbalila a někam utekla. Jenže to udělat nemůžu. Budu se držet dokud to půjde. Totální zhroucení můžu uskutečnit až po maturitě.

Související obrázek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 5. března 2017 v 15:54 | Reagovat

Maturita je jenom malá věc, prostě sklapnout, začít se učit a pak je nepravděpodobný, že by to špatně dopadlo. Líbí se mi ta poslední věta.

2 Inka Inka | E-mail | 8. března 2017 v 11:11 | Reagovat

To zvládneš, kočko! A buď ráda, že jsi zjistila, proč prožíváš život jinak, než ostatní, už v tomhle věku. Já na to čekala o deset let dýl, občas jsem až hrdá, že jsem ještě vůbec tady, že jsem to bez pomoci zvládla :) Ale na druhou stranu by tahle diagnóza asi neměla být omluvou a výmluvou, proč něco nedokážeš. Když zvládáš sama sebe den co den, nějaká pitomá maturita tě přece neodstřelí. A jak píšeš na konci, případně se můžeš zhroutit i potom, to znám... (P.S. Mohla bych poprosit o opravu nadpisu v sekci "O mně" - je tam "O mě", trhá mi to oči. Pardon, jsem grammar nazi :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama