Květen 2017

Bipolární vs. hraniční: Kde je rozdíl?

28. května 2017 v 23:22 | 00 |  Články
Na mailu se mi v poslední době kupí dotazy, jaký je vlastně rozdíl mezi bipolární afektivní poruchou a hraniční poruchou osobnosti. Odpověď je jednoduchá a zároveň docela komplikovaná. Pro stanovení rozdílu je nutné přesně znát jednotlivé charakteristiky, ale jakmile se do toho dostanete, rozdíl mezi těmito odlišnými nemocemi pochopíte snadno. Podle mě se jedná o dost ošemetnou záležitost. Tyto poruchy jsou si v podstatě velmi podobné a často se mohou navzájem prolínat, takže je mnohdy nemožné je od sebe oddělit. Nicméně jsou tu jisté faktory, které se u jedné poruchy vystyktují a u druhé zase ne. V tomto článku tedy krátce specifikuji obě poruchy a na závěr vysvětlím rozdíly.

Bipolární afektivní porucha
Tuto poruchu můžeme znát také pod názvem "maniodepresivní psychóza", což je častější hlavně mezi lékaři. Jedná se o závažné duševní onemocnění typické periodickými změnami nálad. Tyto změny se dají rozdělit do celkem tří hlavních období, jejichž doba trvání se pohybuje v řádů týdnů až několika měsíců.

Mánie = extrémně nadnesená nálada, hyperaktivita, snížená potřeba spánku, megalomanické sklony (dotyčný si může myslet, že je bůh nebo že má nadpřirozené schopnosti), produktivita nemocného je na maximu, časté jsou výbuchy vzteku, konflikty s okolím, nepřiměřené reakce na situace, přehnaná hovornost a promiskuita.

Hypománie = mírnější forma mánie, stále převažuje nadnesená nálada a hyperaktivita. Délka tohoto období bývá kratší.

Deprese = emocionální propad, opak hypománie, dotyčný trpí těžkou depresí, zoufalstvím, nemůže běžně fungovat, typické jsou sebecražedné sklony nebo sebepoškozování, depresi živí také pocity viny za činny spáchané v manickém období. Deprese u většiny bipolárních lidí převažuje většinu času.

Tyto tři období se periodicky střídají, ale jejich délka a intenzita může být u každého jiná. Tyto silné výkyvy je pro nemocného téměř nemožné ovládat - není si totiž svého stavu většinou vůbec vědom dokud se nestaně něco špatného. Schéma fází se dá přirovnat k jízdě na horské dráze. Mezi těmito fázemi může nastat také období zvané "remise", kdy se příznaky nemoci neprojevují vůbec.
Bipolární porucha vážně narušuje život nemocnému i jeho okolí, protože je velmi nevyzpytatelná a dotyčný nikdy neví, kdy to na něj zase "přijde".

Výsledek obrázku pro phases of bipolar disorder

Hraniční porucha osobnosti
BPD je porucha osobnosti charakteristická výraznými a velmi častými výkyvy nálad, které narušují emocionální stabilitu nemocného. Tyto výkyvy zpravidla nemají dlouhého trvání, jedná se o hodiny, maximálně dny. Hraniční člověk pociťuje široké spektrum různých emocí mnohem větší hloubky než je tomu tak u zdravého člověka, které se však mohou střídat s pocity citové vyprahlosti až prázdnoty. U hraniční poruchy nejsou časté "epizody" - emocionální výkyvy a krize jsou na denním pořádku. Přechody mezi náladami jsou plynulejší než je tomu tak u bipolární poruchy.
Průvodními symptomy BPD je sebepoškozování, impulzivní chování, poruchy příjmu potravy, nestálost a problémy s drogami a alkoholem.
I hraniční pacient může zažít obdobu mánie a deprese - intervaly jsou však v řádu hodin nebo dní.

Výsledek obrázku pro mood swings

Zásadní rozdíl
Z výše zmíněné charakteristiky vyplývá, že hlavním rozdílem mezi hraniční a bipolární poruchou je jejich intenzita a jiné schéma emocionálních výkyvů.
Bipolární porucha je periodická - přichází a odchází v epizodách, které trvají delší dobu. Oproti tomu hraniční porucha na epizody nehraje, remise také není běžná - může se střídat euforie s depresí a úzkostí, avšak přechody mezi nimi jsou plynulejší, méně intenzivní a hlavně kratší.
U bipolární poruchy se samy o sobě nevyskytují pocity prázdnoty, sebepoškozování a krize identity typické pro hraniční pacienty.

Myslím, že rozdíly mezi oběma poruchami jsou dobře rozpoznatelné i když se mohou mísit. Jak jsem již zmínila, trpět oběma poruchami není žádná zvláštnost. Pokud Vás něco konkrétně zajímá, budu ráda za dotazy v komentářích.

be strong, hard working, and be who you are image

Mám po maturitě!

28. května 2017 v 18:45 | 00 |  My diary
Ozývám se po dlouhé době se skvělou zprávou. Udělala jsem maturitu na skvělý průměr, takže jedu do Anglie! Z počátku jsem cítila směs štěstí a zároveň strachu z neznámého. Nicméně, mě už je to tak nějak jedno. Prostě to zkusím. Jsem moc ráda, že jsem to zvládla. Zase se však ozvalo to vnitřní prázdno, které bez zábran spolyká všechny úspěchy a radosti, které obyčejně člověka naplňují. Udělala jsem maturitu s vyznamenáním, ale necítím nic...Zase mě minula další životní etapa, kterou jsem nechala jen tak proplout kolem.

Všichni moji příbuzní jsou nadšení. Můj bratr pořád básní o Anglii. Já se ale těším hlavně na to, jak od všeho odjedu a dlouho se nevrátím. Potřebuju nové lidi, nové zážitky a hlavně si chci vytvořit vlastní život, který jsem dosud vedla jen pro ostatní. Možná je to dobře, protože má rodina mě držela při životě. I když netradičními způsoby, ale zatím jsem to i někam dotáhla. Věřím, že mě život jednou chytne a začne bavit.

Od teď bych se chtěla více věnovat blogu, takže očekávejte více článků. Konečně mám klid :)

beginning, life, and magic image

Ještě žiju

7. května 2017 v 23:08 | 00 |  My diary
Po delší době jsem se zase rozhodla ozvat, mám teď před ústníma zkouškama a dneska jsem psala TSP na univerzitu v Brně. U zkoušky jsem potkala jednoho kluka, tak jsme si řekli, že dáme pivo. Seděli jsme spolu asi 4 hodiny, já měla sice jen dvě piva, ale jelikož jsem nejedla tak mi to rychle stouplo do hlavy. Ale stejně mi bylo dobře. V Brně bylo krásně, tak jsem se procházela po měste. Dneska jsem taky poznala přítelkyni svého bratra. Je to super holka. Myslela jsem si, že se budu cítit odstrčená, ale zatím nic takového nepřišlo. Asi jsem se už trochu uklidnila.
Mám teď pocit, že je všechno takové klidné jako voda před bouří. Citím se docela prázdně a zároveň napjatě. Snažím se moc nepřemýšlet a dělat co musím. Asi před týdnem jsem tři dny nemohla vůbec spát - měla jsem tlaky na hrudi a nemohla jsem moc dýchat. Věděla jsem, že je to úzkost, ale cítila jsem ji jenom fyzicky. Moje bývalá nejlepší kamarádka nedávno na instagramu postla fotku, jak se někde skvěle baví s partou, do které jsem dříve taky patřila. Zase se ve mě rozezněly staré pocity a emoce, ale nesesypala jsem se. Jen jsem tu hořkost polkla a pokusila se na to nemyslet. Záchvatů pláče a sebelítosti už jsem měla dost. Přestala jsem ji na instagramu sledovat, stejně jako ostatní. Nechci už s nimi mít nic společného.
Začínám si uvědomovat, že možná všechno nebylo jenom mnou. Prostě jsem měla smůlu na lidi. Na lidi, kteří si nevážili ničeho, co jsem pro ně dělala ani toho, jak moc jsem je měla ráda. Jednoduše na mě zapomněli a všechno smetli ze stolu. Připadám si, jako by všechny moje vzpomínky na střední školu byly jenom sen. Opravu...stalo se to vůbec? Nedokážu si představit, že jsem s takovými lidmi zažívala nejlepší léta svého života a teď jim ani nestojím za pozdrav. Myslela jsem, že naše přátelství mělo hloubku. Ale to je to, zase jsem myslela. A myslet znamená h*vno vědět. Nicméně už nemá cenu se tím zabývat, musím teď vymyslet, co si počít. Kam jít a co dělat.
"Kam" a "co" myslím tak trochu metaforicky. I přes to, že vím, kam mám fyzicky jít a co fyzicky dělat, moje mysl je tak nějak ztracená. Nemám se čeho chytit. Je to děsivé...někdy si připadám jako hlavní postava z Jámy a kyvadla. Ticho, tma a velká černá díra. Objevila se u mě disociace, abych se toho pocitu zbavila. Takže jsem teď relativně mimo. Chodím na procházky, pozoruju, jak kvetou stromy a poslouchám vážnou hudbu. Svět je krásný, když se člověk zastaví a pokusí se soustředit na maličkosti, které dělají život hezčím. Ale zase si připadám jako krypl, když půl hodiny sedím na lavičce v parku a pozoruju květiny. No co, musím pracovat s tím, co mám a být ráda za to, že to není horší.

quote, sky, and alive image