Srpen 2017

BPD stereotypes

2. srpna 2017 v 13:51 | 00 |  Obrázky a citáty
Někdy je třeba se svým problémům i od srdce zasmát. Osobně jsem typ člověka, co si rád dělá srandu nejen z věcí kolem, ale i ze sebe. Proto ráda koukám na podobné obrázky. Tyhle sterotypy, které už určitě zažil každý z nás mě opravdu pobavily. Don´t be sad, because this is funny.

bpd, borderline, and bpd things image


bpd, borderline, and bpd things image


funny, lol, and meme image

bpd, borderline, and bpd things image


bpd, borderline, and bpd things image


actually, disorders, and funny image

actually, disorders, and funny image

actually, disorders, and funny image

grunge image


breakdown, me, and funny image


disorder image


funny, sad, and true image


Nejsme chyba

2. srpna 2017 v 13:24 | 00 |  My diary
Po dlouhé době se ozývám s dobrou zprávou o tom, že stále žiju. Dokonce se mi i daří dobře. Podařilo se mi totiž příjít na pár zásadních věcí. Poslední 3 měsíce jsem makala jak splašená a veškerý čas strávila v buď v práci nebo v posteli. Každý den jsem dřela, abych si vydělala peníze na svůj nový život v Anglii. Začínám se pomalu, ale jistě připravovat na to, že od teď už bude všechno jinak. Přestalo mi záležet na maličkostech a malichernostech mých i lidí kolem mě. Soustředila jsem se už jen na jediné - na svůj definitivní odchod z prostředí, které mě celý můj život deprimovalo a upevňovalo ve mě pocit, že jsem slabá a bezmocná.

Při pročítání svých dvou deníků z minulých čtyř let jsem si všimla obrovského posunu nejen v okolí, které mě obklopovalo, ale také v mém přístupu k němu. Někdy to bylo děsivé. Jiné názory, myšlenky, nálady, hodnoty a dokonce i rukopis...to vše se z roku na rok měnilo tak extrémně, že můj deník působí jako dílo několika různých osob. Některé události se kam až moje paměť sahá snad nikdy nestaly, nicméně osoba v deníku je popisuje tak reálně a barvitě, jako by byly důležitým zlomem v mém životě.
Můj deník je pro mě tedy knihou, ve které neustále nacházím něco nového a překvapujícího. Zcela náhodou jsem se se svou kamarádkou z dětství den po přečtení obou deníků dostala do zvláštního rozhovoru. Sama mi kdysi řekla, že si myslí, že jsem naprosto v pořádku a moje chování je jen obyčejné "hysterčeni" za účelem získání pozornosti. Od té chvíle mě ale podle svých slov důkladně pozorovala a konstatovala, že se mýlila. Řekla mi "Meníš se, padáš do depresí a chováš se někdy fakt hrozně, ale je vidět, že tím tpríš víc než kdokoliv jiný." Na jednu stranu mi spadl kámen ze srdce, že naprosto sama došla k závěru, že jsem se nikdy o nic nesnažila. Prostě jsem jen přežívala podle svého nejlepšího úsudku. Nepořebovala jsem ničí lítost ani pozornost. Jen toleranci.

Moje kamarádka dokázala něco, co jen málo lidí zvládne. Pozorovala mě, projevila zájem a dokázala přiznat, že se mýlila. Díky ní jsem si uvědomila, že se nemusím nikomu ospravedlňovat, že nemusím nikomu nic vysvětlovat, protože jeho pohled na věc nezměním. Každý k tomu musí dojít sám. Tak to platí pro nás všechny - nemusíme vysvětlovat, že se jedná o poruchu nebo nemoc. Nikdo nemá právo nás odsuzovat i kdyby to žádná porucha nebyla. Nejsme chyba. Musíme hrát s kartami, které jsme dostali, stejně jako ostatní. Po tom, co jsem si tohle uvědomila, moje srdce je mnohem lehčí. Už se nebudu omlouvat za svou existenci, za své chování. To protože lidé, kteří mě chtějí si najdou cestu i přes to všechno, co mě dělá nesnesitelnou a šílenou.

quote and selflove image